Blog

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Jihočeská metropole není jen městem kultury, historických památek, krásných parků, řeky Vltavy či atmosférických hospod a restaurací. Turistům nabízí mnohem více. Mimo jiné i vyžití pro ty, kteří holdují spíše akční či adrenalinové zábavě.

Pro milovníky sportovní střelby nabízí České Budějovice hned několik střelnic. Nejznámější a asi nejnavštěvovanější je ta na Borku. Borek sice není přímo součástí města, přesto se sem dostanete pohodlně městskou hromadnou dopravou. Zmíněný objekt se pak nachází v lesích severně od obce. Na výběr zde máte několik balíčků, které mají různou náplň. Můžete tak střílet na hliněné terče, okusit adrenalinovou střelbu vojenskými zbraněmi včetně ikonického samopalu Thompson, klasické české automatické pistole UZI či dokonce těžký samopal DPM. Zbraně vám samozřejmě zapůjčí na místě, můžete se však dostavit i s vlastními. Střelbu si mohou užít téměř všichni. Podmínkou není vlastnictví zbrojního průkazu, jelikož součástí placených balíčků je dohled odborného instruktora. Tato zábava potěší každého, kdo touží zažít pocit totální síly ve vlastních rukách.

Sportovní adrenalin nabízí například INSKI centrum. Moderní sportovní vybavení v podobě pojízdného pásu dovolí návštěvníkům se i v letních měsících sklouznout na lyžích. Úroveň vašich schopností nehraje roli, pás se vám přizpůsobí jak rychlostí, tak sklonem. Super zábava pro náruživé lyžaře i ty, kteří s lyžováním teprve začínají. A pozor – jejich instruktoři dokáží naučit lyžovat i vaše ratolesti!

Kdo holduje adrenalinu v podobě hazardu, bude muset vyjet kousek za město. Největší, nejpopulárnější a vyhlášený podnik je totiž Casino Galaxy v Plané, což je jižní okraj města. Otevřeno mají nonstop a lákají především na posezení u pokerových a black jack stolů. Pokud rádi hrajete, neváhejte a navštivte – zdejší prostředí je příjemné, a to především díky milé obsluze. Jestliže neradi jezdíte městskou, můžete využít bezplatných taxíků, které „loví“ zákazníky v oblasti budějovického náměstí.

Jihočeská metropole není jen městem kultury, historických památek, krásných parků, řeky Vltavy či atmosférických hospod a restaurací. Turistům nabízí mnohem více. Mimo jiné i vyžití pro ty, kteří holdují spíše akční či adrenalinové zábavě.

Pro milovníky sportovní střelby nabízí České Budějovice hned několik střelnic. Nejznámější a asi nejnavštěvovanější je ta na Borku. Borek sice není přímo součástí města, přesto se sem dostanete pohodlně městskou hromadnou dopravou. Zmíněný objekt se pak nachází v lesích severně od obce. Na výběr zde máte několik balíčků, které mají různou náplň. Můžete tak střílet na hliněné terče, okusit adrenalinovou střelbu vojenskými zbraněmi včetně ikonického samopalu Thompson, klasické české automatické pistole UZI či dokonce těžký samopal DPM. Zbraně vám samozřejmě zapůjčí na místě, můžete se však dostavit i s vlastními. Střelbu si mohou užít téměř všichni. Podmínkou není vlastnictví zbrojního průkazu, jelikož součástí placených balíčků je dohled odborného instruktora. Tato zábava potěší každého, kdo touží zažít pocit totální síly ve vlastních rukách.

Sportovní adrenalin nabízí například INSKI centrum. Moderní sportovní vybavení v podobě pojízdného pásu dovolí návštěvníkům se i v letních měsících sklouznout na lyžích. Úroveň vašich schopností nehraje roli, pás se vám přizpůsobí jak rychlostí, tak sklonem. Super zábava pro náruživé lyžaře i ty, kteří s lyžováním teprve začínají. A pozor – jejich instruktoři dokáží naučit lyžovat i vaše ratolesti!

Kdo holduje adrenalinu v podobě hazardu, bude muset vyjet kousek za město. Největší, nejpopulárnější a vyhlášený podnik je totiž Casino Galaxy v Plané, což je jižní okraj města. Otevřeno mají nonstop a lákají především na posezení u pokerových a black jack stolů. Pokud rádi hrajete, neváhejte a navštivte – zdejší prostředí je příjemné, a to především díky milé obsluze. Jestliže neradi jezdíte městskou, můžete využít bezplatných taxíků, které „loví“ zákazníky v oblasti budějovického náměstí.

Jihočeská metropole není jen městem kultury, historických památek, krásných parků, řeky Vltavy či atmosférických hospod a restaurací. Turistům nabízí mnohem více. Mimo jiné i vyžití pro ty, kteří holdují spíše akční či adrenalinové zábavě.

Pro milovníky sportovní střelby nabízí České Budějovice hned několik střelnic. Nejznámější a asi nejnavštěvovanější je ta na Borku. Borek sice není přímo součástí města, přesto se sem dostanete pohodlně městskou hromadnou dopravou. Zmíněný objekt se pak nachází v lesích severně od obce. Na výběr zde máte několik balíčků, které mají různou náplň. Můžete tak střílet na hliněné terče, okusit adrenalinovou střelbu vojenskými zbraněmi včetně ikonického samopalu Thompson, klasické české automatické pistole UZI či dokonce těžký samopal DPM. Zbraně vám samozřejmě zapůjčí na místě, můžete se však dostavit i s vlastními. Střelbu si mohou užít téměř všichni. Podmínkou není vlastnictví zbrojního průkazu, jelikož součástí placených balíčků je dohled odborného instruktora. Tato zábava potěší každého, kdo touží zažít pocit totální síly ve vlastních rukách.

Sportovní adrenalin nabízí například INSKI centrum. Moderní sportovní vybavení v podobě pojízdného pásu dovolí návštěvníkům se i v letních měsících sklouznout na lyžích. Úroveň vašich schopností nehraje roli, pás se vám přizpůsobí jak rychlostí, tak sklonem. Super zábava pro náruživé lyžaře i ty, kteří s lyžováním teprve začínají. A pozor – jejich instruktoři dokáží naučit lyžovat i vaše ratolesti!

Kdo holduje adrenalinu v podobě hazardu, bude muset vyjet kousek za město. Největší, nejpopulárnější a vyhlášený podnik je totiž Casino Galaxy v Plané, což je jižní okraj města. Otevřeno mají nonstop a lákají především na posezení u pokerových a black jack stolů. Pokud rádi hrajete, neváhejte a navštivte – zdejší prostředí je příjemné, a to především díky milé obsluze. Jestliže neradi jezdíte městskou, můžete využít bezplatných taxíků, které „loví“ zákazníky v oblasti budějovického náměstí.