Blog

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Zásadou číslo jedna je přezutí kvalitních zimních pneumatik. Zákon sice neukládá přímou povinnost jezdit v zimním období na zimních pneumatikách (kde nenasněží a nenamrzne zimní pneumatiky být nemusí), ale vzhledem k bezpečnosti naší i ostatních účastníků silničního provozu si je raději pořídíme. Zimní pneumatiky se od zimních liší tvrdostí a směsí suroviny ze které jsou vyrobeny. Mají proto lepší vlastnosti při nízkých teplotách. Kratší brzdnou dráhu, lépe drží v zatáčkách. Mají od letních pneumatik i odlišný vzorek, takže lépe odvádějí vlhkost a hlavně sníh. Podle předpokládaných podmínek, ve kterých budeme jezdit také zakoupíme typ pneumatiky. Vyrábějí se speciály pro jízdu ve sněhu a ledu, ve sněhu a dešti a také ve sněhu a blátě.

Zimní pneumatiky nejsou jedinou záležitostí, kterou musíme u našeho auta před nástupem zimy zařídit. Nesmíme zapomenout zejména na kontrolu chladící kapaliny. V chladícím systému by měla být dostatečně zamrznutí odolná kapalina. Nemrznoucí směs do systému můžeme doplnit sami, případně se obrátit na servis, který by mohl prohlédnout náš vůz i z hlediska správného osvětlení, brzdového systému atd.

Další věcí, kterou zkontrolujeme je kvalita gumiček v našich stěračích. Pokud už nyní nepracují s naprostou bezchybností, můžeme předpokládat, že při nižších teplotách, kdy gumičky trochu zatuhnou, se výsledek jejich práce ještě zhorší. Neotálejme proto s výměnou stěračů.
Nyní k výbavě vozu pro jízdu v zimních podmínkách. Pokud předpokládáme, že nás naše cesty s autem zavedou do horských oblastí, neměli bychom zapomenout na pořízení sněhových řetězů. Ušetří vám perné chvilky při jízdě na zledovatělé, sněhem pokryté silnici. Pokud jste sněhové řetězy ještě nikdy nenasazovali, vyzkoušejte si to již nyní za tepla. V situaci, kdy je budete potřebovat v reálu, vám budou mrznout prsty, a tak jistá zručnost vám přijde přímo k nezaplacení.

A ještě drobnost. Náramně se hodí mít v zimě lopatku, smetáček, škrabku, a kousek deky. Tyto propriety nezaberou příliš místa, ale možná přijdou vhod. Šťastnou cestu.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.