Blog

Při výběru autosedačky určitě dbejte na kvalitu! Cena sedaček se sice pohybuje klidně od pěti set korun, je tu však jedno velké ALE. Taková sedačka vám totiž může být úplně k ničemu a v případě nehody může být opravdu problém.

Ještě před narozením miminka si musíte pořídit autosedačku – takzvané vajíčko pro miminko. Vajíčka jsou většinou ve váhové kategorii 0 – 9/13 kilogramů. Tyto sedačky jsou vždy protisměrné, miminko tudíž sedí v protisměru jízdy. Je to velice důležité, dítěti totiž v případě nehody nehrozí volný pohyb hlavičky dopředu. Autosedačka je dítku malá, jakmile mu čouhá ze sedačky hlavička nebo jakmile přesáhne váhovou kategorii.
Autosedačky pro děti od 9ti měsíců a 9ti kilogramů už mohou být jak po směru, tak v protisměru, a jsou určeny buď do 18ti nebo do 36ti kilogramů. Podmínkou však je, že dítě musí již samostatně sedět. Sedačky, které jsou protisměrné, jsou vždy bezpečnější, ale jsou také mírně dražší. Ať už zvolíte sedačku po nebo proti směru jízdy vždy vybírejte sedačky kvalitní a koukejte se na testy, některé sedačky totiž testy neprošly a jsou velice nebezpečné. Tyto sedačky mohou být s pětibodovými pásy, nebo mohou mít takzvaný pultík. Tohle už záleží na dítěti, co mu bude vyhovovat, některé děti totiž třeba pultík nesnesou.

Asi si říkáte, že děti prostě posadíte do autosedačky a jedete. V první řadě si ale musíte zkontrolovat, že je sedačka opravdu pořádně a správně umístěná v autě. Zkuste s ní i trochu „zalomcovat“ abyste měli jistotu. Dítě do autosedačky nikdy nedávejte v zimní bundě nebo v kombinéze. To je jedna z největších chyb rodičů. Kvůli kombinéze nebo bundě totiž může dítě z autosedačky v případě kolize vyletět a tím pádem by to bylo jako bez sedačky. Pokud v chladném počasí převážíte dítko, dejte jej do sedačky jen v mikině a přikryjte jej dekou. Výhodou je že jakmile se auto vytopí, tak můžete deku sundat a nemusíte dítko složitě vysvlékat.

Při výběru autosedačky určitě dbejte na kvalitu! Cena sedaček se sice pohybuje klidně od pěti set korun, je tu však jedno velké ALE. Taková sedačka vám totiž může být úplně k ničemu a v případě nehody může být opravdu problém.

Ještě před narozením miminka si musíte pořídit autosedačku – takzvané vajíčko pro miminko. Vajíčka jsou většinou ve váhové kategorii 0 – 9/13 kilogramů. Tyto sedačky jsou vždy protisměrné, miminko tudíž sedí v protisměru jízdy. Je to velice důležité, dítěti totiž v případě nehody nehrozí volný pohyb hlavičky dopředu. Autosedačka je dítku malá, jakmile mu čouhá ze sedačky hlavička nebo jakmile přesáhne váhovou kategorii.
Autosedačky pro děti od 9ti měsíců a 9ti kilogramů už mohou být jak po směru, tak v protisměru, a jsou určeny buď do 18ti nebo do 36ti kilogramů. Podmínkou však je, že dítě musí již samostatně sedět. Sedačky, které jsou protisměrné, jsou vždy bezpečnější, ale jsou také mírně dražší. Ať už zvolíte sedačku po nebo proti směru jízdy vždy vybírejte sedačky kvalitní a koukejte se na testy, některé sedačky totiž testy neprošly a jsou velice nebezpečné. Tyto sedačky mohou být s pětibodovými pásy, nebo mohou mít takzvaný pultík. Tohle už záleží na dítěti, co mu bude vyhovovat, některé děti totiž třeba pultík nesnesou.

Asi si říkáte, že děti prostě posadíte do autosedačky a jedete. V první řadě si ale musíte zkontrolovat, že je sedačka opravdu pořádně a správně umístěná v autě. Zkuste s ní i trochu „zalomcovat“ abyste měli jistotu. Dítě do autosedačky nikdy nedávejte v zimní bundě nebo v kombinéze. To je jedna z největších chyb rodičů. Kvůli kombinéze nebo bundě totiž může dítě z autosedačky v případě kolize vyletět a tím pádem by to bylo jako bez sedačky. Pokud v chladném počasí převážíte dítko, dejte jej do sedačky jen v mikině a přikryjte jej dekou. Výhodou je že jakmile se auto vytopí, tak můžete deku sundat a nemusíte dítko složitě vysvlékat.

Při výběru autosedačky určitě dbejte na kvalitu! Cena sedaček se sice pohybuje klidně od pěti set korun, je tu však jedno velké ALE. Taková sedačka vám totiž může být úplně k ničemu a v případě nehody může být opravdu problém.

Ještě před narozením miminka si musíte pořídit autosedačku – takzvané vajíčko pro miminko. Vajíčka jsou většinou ve váhové kategorii 0 – 9/13 kilogramů. Tyto sedačky jsou vždy protisměrné, miminko tudíž sedí v protisměru jízdy. Je to velice důležité, dítěti totiž v případě nehody nehrozí volný pohyb hlavičky dopředu. Autosedačka je dítku malá, jakmile mu čouhá ze sedačky hlavička nebo jakmile přesáhne váhovou kategorii.
Autosedačky pro děti od 9ti měsíců a 9ti kilogramů už mohou být jak po směru, tak v protisměru, a jsou určeny buď do 18ti nebo do 36ti kilogramů. Podmínkou však je, že dítě musí již samostatně sedět. Sedačky, které jsou protisměrné, jsou vždy bezpečnější, ale jsou také mírně dražší. Ať už zvolíte sedačku po nebo proti směru jízdy vždy vybírejte sedačky kvalitní a koukejte se na testy, některé sedačky totiž testy neprošly a jsou velice nebezpečné. Tyto sedačky mohou být s pětibodovými pásy, nebo mohou mít takzvaný pultík. Tohle už záleží na dítěti, co mu bude vyhovovat, některé děti totiž třeba pultík nesnesou.

Asi si říkáte, že děti prostě posadíte do autosedačky a jedete. V první řadě si ale musíte zkontrolovat, že je sedačka opravdu pořádně a správně umístěná v autě. Zkuste s ní i trochu „zalomcovat“ abyste měli jistotu. Dítě do autosedačky nikdy nedávejte v zimní bundě nebo v kombinéze. To je jedna z největších chyb rodičů. Kvůli kombinéze nebo bundě totiž může dítě z autosedačky v případě kolize vyletět a tím pádem by to bylo jako bez sedačky. Pokud v chladném počasí převážíte dítko, dejte jej do sedačky jen v mikině a přikryjte jej dekou. Výhodou je že jakmile se auto vytopí, tak můžete deku sundat a nemusíte dítko složitě vysvlékat.

Při výběru autosedačky určitě dbejte na kvalitu! Cena sedaček se sice pohybuje klidně od pěti set korun, je tu však jedno velké ALE. Taková sedačka vám totiž může být úplně k ničemu a v případě nehody může být opravdu problém.

Ještě před narozením miminka si musíte pořídit autosedačku – takzvané vajíčko pro miminko. Vajíčka jsou většinou ve váhové kategorii 0 – 9/13 kilogramů. Tyto sedačky jsou vždy protisměrné, miminko tudíž sedí v protisměru jízdy. Je to velice důležité, dítěti totiž v případě nehody nehrozí volný pohyb hlavičky dopředu. Autosedačka je dítku malá, jakmile mu čouhá ze sedačky hlavička nebo jakmile přesáhne váhovou kategorii.
Autosedačky pro děti od 9ti měsíců a 9ti kilogramů už mohou být jak po směru, tak v protisměru, a jsou určeny buď do 18ti nebo do 36ti kilogramů. Podmínkou však je, že dítě musí již samostatně sedět. Sedačky, které jsou protisměrné, jsou vždy bezpečnější, ale jsou také mírně dražší. Ať už zvolíte sedačku po nebo proti směru jízdy vždy vybírejte sedačky kvalitní a koukejte se na testy, některé sedačky totiž testy neprošly a jsou velice nebezpečné. Tyto sedačky mohou být s pětibodovými pásy, nebo mohou mít takzvaný pultík. Tohle už záleží na dítěti, co mu bude vyhovovat, některé děti totiž třeba pultík nesnesou.

Asi si říkáte, že děti prostě posadíte do autosedačky a jedete. V první řadě si ale musíte zkontrolovat, že je sedačka opravdu pořádně a správně umístěná v autě. Zkuste s ní i trochu „zalomcovat“ abyste měli jistotu. Dítě do autosedačky nikdy nedávejte v zimní bundě nebo v kombinéze. To je jedna z největších chyb rodičů. Kvůli kombinéze nebo bundě totiž může dítě z autosedačky v případě kolize vyletět a tím pádem by to bylo jako bez sedačky. Pokud v chladném počasí převážíte dítko, dejte jej do sedačky jen v mikině a přikryjte jej dekou. Výhodou je že jakmile se auto vytopí, tak můžete deku sundat a nemusíte dítko složitě vysvlékat.

Při výběru autosedačky určitě dbejte na kvalitu! Cena sedaček se sice pohybuje klidně od pěti set korun, je tu však jedno velké ALE. Taková sedačka vám totiž může být úplně k ničemu a v případě nehody může být opravdu problém.

Ještě před narozením miminka si musíte pořídit autosedačku – takzvané vajíčko pro miminko. Vajíčka jsou většinou ve váhové kategorii 0 – 9/13 kilogramů. Tyto sedačky jsou vždy protisměrné, miminko tudíž sedí v protisměru jízdy. Je to velice důležité, dítěti totiž v případě nehody nehrozí volný pohyb hlavičky dopředu. Autosedačka je dítku malá, jakmile mu čouhá ze sedačky hlavička nebo jakmile přesáhne váhovou kategorii.
Autosedačky pro děti od 9ti měsíců a 9ti kilogramů už mohou být jak po směru, tak v protisměru, a jsou určeny buď do 18ti nebo do 36ti kilogramů. Podmínkou však je, že dítě musí již samostatně sedět. Sedačky, které jsou protisměrné, jsou vždy bezpečnější, ale jsou také mírně dražší. Ať už zvolíte sedačku po nebo proti směru jízdy vždy vybírejte sedačky kvalitní a koukejte se na testy, některé sedačky totiž testy neprošly a jsou velice nebezpečné. Tyto sedačky mohou být s pětibodovými pásy, nebo mohou mít takzvaný pultík. Tohle už záleží na dítěti, co mu bude vyhovovat, některé děti totiž třeba pultík nesnesou.

Asi si říkáte, že děti prostě posadíte do autosedačky a jedete. V první řadě si ale musíte zkontrolovat, že je sedačka opravdu pořádně a správně umístěná v autě. Zkuste s ní i trochu „zalomcovat“ abyste měli jistotu. Dítě do autosedačky nikdy nedávejte v zimní bundě nebo v kombinéze. To je jedna z největších chyb rodičů. Kvůli kombinéze nebo bundě totiž může dítě z autosedačky v případě kolize vyletět a tím pádem by to bylo jako bez sedačky. Pokud v chladném počasí převážíte dítko, dejte jej do sedačky jen v mikině a přikryjte jej dekou. Výhodou je že jakmile se auto vytopí, tak můžete deku sundat a nemusíte dítko složitě vysvlékat.

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.

Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.

Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.

Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.

Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.

Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.

Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.

Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.

Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.

Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.

Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.

Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.

Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.

Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.

Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.

Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.