Blog

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.

Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.

Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.

Dáváte si záležet na tom, jaký máte životní styl? Protože je opravdu mnoho lidí, kteří žijí nějaký životní styl. A není to jenom tak něco náhodného. Protože každý má svůj životní styl, aniž by si to třeba uvědomoval. Pokud třeba žijete tak, že máte rádi přírodu a nemáte rádi moderní věci, tak je jasné, že tohle už je váš typický životní styl. Třeba nemáte vůbec rádi město. Anebo už jsou zase lidé, kteří žijí pouze městem a nemají rádi venkov a vesnice. Ano, možná se vám to zdá divné, Ale existují opravdu lidé, kteří chtějí být jenom v ruchu velkoměsta. Pak jsou ale i lidé kteří mají úplně jiný životní styl.

Například já.  A chtěla bych vám popsat třeba můj životní styl. Žiji na vesnici, kde mám plno zvířat. Zvířata mám ráda už odmalička a věděla jsem, že až jednou budu bydlet sama, tak budu mít opět nějaká zvířata. A musím říct, že takový životní styl jsem si vždycky přála. Mám své vysněné slepice, dva psy a dvě kočky. Ještě mám malého syna, který mi pomáhá se zvířaty a taky s domácností.

Protože mého syna to moc baví. A pokud byste chtěli vědět, jak je životní styl mého syna, tak vám to taky řeknu. Můj syn má hodně rád hraní si venku na hřišti. Vždyť co jiného byste taky čekali od pětiletého dítěte? Nicméně ale můj syn a hodně vyspělý a chytrý. Velmi rád počítá, takže chodí do matematického kroužku. Tady jde alespoň vidět, že i když dva lidé žijí v jedné domácnosti, může mít každý jiný svůj oblíbený životní styl. Což je ale úplně normální. A vy byste dokázali žít, například s parterem, v jedné domácnosti, kdybyste měli každý úplně jiný životní styl? Třeba on by miloval čistotu a klid, zatímco vy byste chtěli žít divoký a bujarý život? Myslím, že asi by to tak dobře neklapalo. Nebo co si myslíte o tom vy? Vím, že láska je o něčem jiném, ale taky je podle mě důležité, když spolu partneři souzní.

Dáváte si záležet na tom, jaký máte životní styl? Protože je opravdu mnoho lidí, kteří žijí nějaký životní styl. A není to jenom tak něco náhodného. Protože každý má svůj životní styl, aniž by si to třeba uvědomoval. Pokud třeba žijete tak, že máte rádi přírodu a nemáte rádi moderní věci, tak je jasné, že tohle už je váš typický životní styl. Třeba nemáte vůbec rádi město. Anebo už jsou zase lidé, kteří žijí pouze městem a nemají rádi venkov a vesnice. Ano, možná se vám to zdá divné, Ale existují opravdu lidé, kteří chtějí být jenom v ruchu velkoměsta. Pak jsou ale i lidé kteří mají úplně jiný životní styl.

Například já.  A chtěla bych vám popsat třeba můj životní styl. Žiji na vesnici, kde mám plno zvířat. Zvířata mám ráda už odmalička a věděla jsem, že až jednou budu bydlet sama, tak budu mít opět nějaká zvířata. A musím říct, že takový životní styl jsem si vždycky přála. Mám své vysněné slepice, dva psy a dvě kočky. Ještě mám malého syna, který mi pomáhá se zvířaty a taky s domácností.

Protože mého syna to moc baví. A pokud byste chtěli vědět, jak je životní styl mého syna, tak vám to taky řeknu. Můj syn má hodně rád hraní si venku na hřišti. Vždyť co jiného byste taky čekali od pětiletého dítěte? Nicméně ale můj syn a hodně vyspělý a chytrý. Velmi rád počítá, takže chodí do matematického kroužku. Tady jde alespoň vidět, že i když dva lidé žijí v jedné domácnosti, může mít každý jiný svůj oblíbený životní styl. Což je ale úplně normální. A vy byste dokázali žít, například s parterem, v jedné domácnosti, kdybyste měli každý úplně jiný životní styl? Třeba on by miloval čistotu a klid, zatímco vy byste chtěli žít divoký a bujarý život? Myslím, že asi by to tak dobře neklapalo. Nebo co si myslíte o tom vy? Vím, že láska je o něčem jiném, ale taky je podle mě důležité, když spolu partneři souzní.

Dáváte si záležet na tom, jaký máte životní styl? Protože je opravdu mnoho lidí, kteří žijí nějaký životní styl. A není to jenom tak něco náhodného. Protože každý má svůj životní styl, aniž by si to třeba uvědomoval. Pokud třeba žijete tak, že máte rádi přírodu a nemáte rádi moderní věci, tak je jasné, že tohle už je váš typický životní styl. Třeba nemáte vůbec rádi město. Anebo už jsou zase lidé, kteří žijí pouze městem a nemají rádi venkov a vesnice. Ano, možná se vám to zdá divné, Ale existují opravdu lidé, kteří chtějí být jenom v ruchu velkoměsta. Pak jsou ale i lidé kteří mají úplně jiný životní styl.

Například já.  A chtěla bych vám popsat třeba můj životní styl. Žiji na vesnici, kde mám plno zvířat. Zvířata mám ráda už odmalička a věděla jsem, že až jednou budu bydlet sama, tak budu mít opět nějaká zvířata. A musím říct, že takový životní styl jsem si vždycky přála. Mám své vysněné slepice, dva psy a dvě kočky. Ještě mám malého syna, který mi pomáhá se zvířaty a taky s domácností.

Protože mého syna to moc baví. A pokud byste chtěli vědět, jak je životní styl mého syna, tak vám to taky řeknu. Můj syn má hodně rád hraní si venku na hřišti. Vždyť co jiného byste taky čekali od pětiletého dítěte? Nicméně ale můj syn a hodně vyspělý a chytrý. Velmi rád počítá, takže chodí do matematického kroužku. Tady jde alespoň vidět, že i když dva lidé žijí v jedné domácnosti, může mít každý jiný svůj oblíbený životní styl. Což je ale úplně normální. A vy byste dokázali žít, například s parterem, v jedné domácnosti, kdybyste měli každý úplně jiný životní styl? Třeba on by miloval čistotu a klid, zatímco vy byste chtěli žít divoký a bujarý život? Myslím, že asi by to tak dobře neklapalo. Nebo co si myslíte o tom vy? Vím, že láska je o něčem jiném, ale taky je podle mě důležité, když spolu partneři souzní.